Za divoké dobrodružství označil fotbalista Jan Vošahlík roční angažmá v kazašském klubu Šachťor Karaganda. Unavovalo ho zejména náročné cestování. Proto se nyní rozhodl vrátit do rodné Příbrami, ačkoli měl nabídky, aby v Kazachstánu pokračoval.
"Jsem rád, že jsem zpátky v Příbrami. Jsem rád, že o mě měl tým zájem. Byly tam i nabídky z Kazachstánu, ale ten rok tam bylo docela divoké dobrodružství. Tam je všechno jiné co se týče životního stylu. Chtěl jsem mít víc klidu," vysvětlil Vošahlík, proč se rozhodl vrátit do Příbrami.
Karaganda je třetí největší kazašské město, a tak jemu samotnému tam nic nechybělo. Horší zážitky však měl při zápasech v chudších oblastech. "Hrát v týmech, jako je třeba Kostanaj, tak to je jen o tom rychle vydělat peníze, přežít a rychle se vrátit domů," podotkl.
Angažmá v Kazachstánu bylo pro české fotbalisty vždy šancí přijít si na výrazně vyšší příjmy, než jaké mají v české soutěži, ale i tamní kluby nyní mají finanční potíže. Podílí se na tom devalvace kazašské měny. "Cena ropy šla dolů, tak to prezident nemohl udržet a na měně se to projevilo. takže pro kluby už bude těžší platit hráče ze zahraničí," řekl Vošahlík.
"Ale kluby jako Astana a Kajrat Almaty budou mít peníze pořád. Třeba šéf Kajratu byl na podzim na několika zápasech české ligy a žádného hráče si nevybral. Prý si může dovolit jiné," prozradil.
V kazašském fotbale pozoroval i výrazný boom poté, co Astana na podzim postoupila do hlavní soutěže Ligy mistrů a ve skupině se měřila s Galatasarayem Istanbul, Atléticem Madrid a Benficou Lisabon. "Jakmile postoupili, tak Kazaši ožili. Během deseti minut byly vyprodané lístky. My se k lístkům mohli dostat jen přes našeho jednoho spoluhráče, který měl kontakty. Ale zrovna to vyšlo tak, že jsme v ty dny hráli, takže jsme se nebyli podívat. To byla smůla. Fotbal tam ale i díky tomu šel určitě nahoru," řekl Vošahlík.
Po návratu do Příbrami se těší hlavně na to, že si odpočine od náročného cestování. Kazachstán je totiž devátou největší zemí světa s rozlohou rovnající se čtyřiatřiceti Českým republikám.
"V Kazachstánu jsme na každý zápas létali. To znamenalo nejprve pět hodin autobusem do Astany, pak několikahodinový let a pak ještě kolikrát autobusem do cílové destinace. Některé týmy mají svá letadla, my létali normální linkou. Každý zápas tak znamenal tři dny na cestách. A jediný volný den v týdnu jsme měli ten po zápase, takže ten, kdy jsme se vraceli domů," líčil Vošahlík. "Bylo to náročné, ale dobrá zkušenost," dodal.
(PLEJER.CZ, ČTK)