Triumf Portugalska ve finále symbolizuje letošní mistrovství Evropy, na kterém vládly defenziva a důsledná taktika. Zatímco klubový fotbal v posledních letech ukazuje jasný ofenzivní trend, Euro ve Francii bylo v tomto smyslu výrazným krokem zpět. Padalo nejméně branek od roku 1996, jen těsně přes dva góly na utkání, a šampionát byl takticky svázanou nudou. Důvodů k tomu bylo hned několik.

Nejčastějším argumentem při hledání rozdílu mezi klubovou sezonou a Eurem je změna herního systému šampionátu a rozšíření počtu účastníků. Poprvé turnaj hostil hned 24 týmů a zahrály si tak na něm i celky, které nedisponují takovou herní kvalitou, aby mohly silné soupeře přehrávat. Proto se soustředily hlavně na defenzivu.

O to více, že nový systém umožňoval postup i týmům z třetích míst v základní skupině. Dalo se tak postoupit i se třemi remízami, jako se to povedlo Portugalsku. To dokonce získalo titul, přestože na turnaji vyhrálo jediné utkání v normální hrací době, a to v semifinále s Walesem. Klíčem tak bylo ve skupině nikoli vyhrát, ale neprohrát. A když už, tak nedostat více gólů.

V play off už se přece jen na ofenzivě přidalo a padlo v průměru 2,53 branky. A to i proto, že 47 procent gólů vstřelily týmy už v první půli a hra pak byla otevřenější. Ve skupinách to bylo jen 30 procent.

Přestože nový herní systém sami hráči, trenéři a zejména fanoušci kritizují, UEFA si ho chválí. Dal totiž šanci představit se na turnaji i neokoukaným týmům Islandu, Walesu, Albánie či Severního Irska, které se předvedly ve velmi dobrém světle a v tamních zemích ještě zvýšily popularitu fotbalu. Zejména Island si získal sympatie po celém světě.

Celkově letošní Euro postrádalo hvězdný lesk, protože zklamala většina velkých jmen, na které se fanoušci těšili. Zlatan Ibrahimovic zůstal za očekáváním podobně jako Robert Lewandowski, Němec Thomas Müller či Angličan Harry Kane. Cristiano Ronaldo sice pomohl Portugalsku až k titulu, ale ani on nebyl v ideální pohodě. Z vyhlášených kanonýrů zářil jen Francouz Antoine Griezmann. Na vině trápení hvězd je i velmi dlouhá a náročná klubová sezona.

Naopak si ale na turnaji získalo popularitu několik dosud méně známých hráčů, jako byli Francouz Dimitri Payet, Velšan Hal Robson-Kanu, Polák Michal Pazdan, Španěl Nolito, Turek Emre Mor, Ital Emanuele Giaccherini, Ir Robbie Brady či Portugalci Renato Sanches, André Gomes či autor finálového gólu Éder.

Z pohledu organizace Francie potvrdila, že je fotbalovou velmocí. Až na problémy s fanoušky ve skupinách a s některými trávníky probíhal turnaj bez komplikací. Francie zvládla i nelehkou situaci v podobě obav z teroristických útoků. A to i přesto, že kontroly na stadionech nebyly tak velké, jak se očekávalo. Povedla se také atmosféra na stadionech a také kvalita rozhodčích, kteří nedělali výraznější chyby a podávali vyrovnané výkony.

Další šampionát se v roce 2020 koná ve 13 zemích najednou. UEFA tak bude muset vyhodnotit, zda ponechá současný systém, nebo zda v zájmu zvýšení atraktivity zápasů sáhne k další změně.


(PLEJER.CZ, ČTK)