PLEJER.CZ - pondělí 02.07.2012

Právě skončené fotbalové mistrovství Evropy ukázalo, že destruktivní fotbal v dnešní době už těžko přinese úspěch. Zatímco v roce 2004 došli Řekové až k titulu důkladnou defenzivou, na letošním šampionátu se prosazovaly jen celky, které diktovaly hru a chtěly hrát s míčem.

Že je defenzivní taktika na ústupu, potvrzují zejména Italové. Tým, který byl proslulý svým "catenacciem", s nímž mimo jiné vyhrál MS 2006, se na turnaji prezentoval až nečekaně ofenzivním fotbalem, který naopak připomínal španělské "tiki-takanaccio", jak bývá přezdívána hra založená na držení míče, kombinaci, častých přihrávkách na krátkou vzdálenost a postupném rozebírání soupeřovy obrany.

Ofenzivní pojetí hry přivedlo Italy až do finále, kde se dočkali přímé konfrontace se Španělskem. Na pohled z něj vyšli poměrně vyrovnaně, ovšem za staronovými mistry Evropy zaostali především v produktivitě. Zatímco Španělé potřebovali na 12 gólů 92 střeleckých pokusů, Italové měli 108 střel, ale dali jen šest branek. Rozdíl v produktivitě byl vidět i ve finále, v němž Španělé proměnili téměř každou vyloženou šanci, zatímco Italům ke gólu nestačilo ani šest střel na branku.

Naopak defenzivní taktiku zvolili pro turnaj Angličané a doplatili na to. Sice se ještě probojovali ze skupiny, ale ve čtvrtfinále vypadli s Itálií, když celý zápas úporně bránili a nakonec prohráli na pokutové kopy. Na defenzivní pojetí hry ve čtvrtfinále doplatili i Češi, Francouzi a Řekové.

"Na mistrovství je každý zápas zápasem o všechno a je třeba vědět, jak takový zápas vyhrát. Ne jen čekat na chyby soupeře," prohlásil španělský trenér Vicente del Bosque, jehož svěřenci prokázali, že nejlepší obranou je útok, když v šesti zápasech dostali jediný gól.

Hlavním důkazem úspěšnosti "přihrávkové" taktiky je ale především fakt, že Španělé jako jediný tým v historii vyhráli třetí turnaj v řadě. A že je pro ně nejdůležitější kombinace, dokazuje skutečnost, že stanovili rozestavení bez klasického útočníka 4-2-4-0.

"Roli útočníků plnili ofenzivní záložníci. Navíc nemáme ani klasické defenzivní záložníky, protože i Xabi Alonso a Busquets jsou platní do ofenzivy, stejně jako krajní beci," vysvětlil del Bosque. Že však hra bez útočníka nemá příliš velkou budoucnost, lze odvodit od toho, že ve chvíli, kdy Španělé nasadili do hry útočníka Torrese, byli mnohem nebezpečnější.

Celkově je ale stále patrnější, že dlouho užívané rozestavení 4-4-2 je na ústupu (používaly ho jen čtyři z 16 celků) a mnohem častěji se preferuje hra na jediného hrotového útočníka podporovaného hráči z křídel. A to ať už v rozestavení 4-3-3 či 4-5-1.

I to je zřejmě důsledek toho, že padalo nejvíce gólů hlavou v historii. Z celkových 76 branek jich hlavou dali střelci hned 22. Podle prezidenta UEFA Michela Platiniho za to může přítomnost pátých rozhodčích za brankou. "Obránci si kvůli nim dávají pozor na zákroky ve vápně. Útočníci tak mají větší šanci se uvolnit na centr a zakončit hlavou. Není tam tolik tahání za dres. Proto padá více gólů hlavou," mínil Platini.

I přes velké obavy z toho, že se turnaj koná v Polsku a na Ukrajině, proběhl šampionát bez výraznějších problémů. Tím největší bylo chování fanoušků, zejména těch ruských, kteří svou agresivitou zavinili několik potyček a bojů v polských ulicích. Dojem kazily i rasistické projevy na hráče tmavé pleti včetně Čecha Theodora Gebre Selassieho.

Chování fanoušků bylo v rozporu s vystupováním hráčů na hřišti. Oproti minulým turnajům ubylo zákeřných faulů, simulování a dalších nešvarů. Rozhodčí udělovali karty převážně za taktické fauly či za zákroky vyplývající z neohrabanosti či přemíry snahy. Totéž platilo i u tří vyloučených hráčů.

K nedostatkům šampionátu lze zařadit skutečnost, že stejně jako v roce 2008 vypadly pořadatelské země už v základní skupině a atmosféra turnaje poté mírně opadla. I proto lze pozitivně hodnotit úvahy UEFA o tom, že by se Euro v roce 2020 hrálo ve 12 evropských městech tak, aby byly ve hře domácí celky, což by pozvedlo i zájem místních fanoušků.

Mezi největší objevy šampionátu, které si výrazně zvedly kredit, lze zařadit španělského levého obránce Jordiho Albu, Chorvata Maria Mandžukiće, Rusa Alana Dzagojeva, Dána Michaela Krohna-Dehliho, ale také české reprezentanty Petra Jiráčka, Václava Pilaře či Theodora Gebre Selassieho. Turnaj se pak výrazně povedl italskému záložníkovi Andreovi Pirlovi, který se po nedávném ústupu ze slávy znovu zařadil mezi největší světové hvězdy a je považován na aspiranta na zisk Zlatého míče FIFA.

(ČTK)